Římskokatolická farnost Přepeře

Stručný průřez historií farního kostela sv. Jakuba v Přepeřích

Původní stavba přepeřského kostela byla založena asi v létech 1340 – 1350. Přesný letopočet není známý. V miscelániích¹ Balbínových je podotknuto, že plebánie² , tj. fara přepeřská byla zřízena r. 1344. Dle toho se soudí, že původní stavba - ona nízká část kostela s malou věží – musela již stát.

Podle farní kroniky byl zde prvním knězem klerik Josef Vítek.

R.1355, 13. ledna podací páni přepeřští /Przieperz/ Jan, Jošt, Jan řečený Czykhorn, Mikuláš, Beneš řečený Piczek, Jindřich, Ofka vdova po Reichlinovi z P. svolují, aby farář přepeřský Vítek si směnil obročí s Libošovickým Gothardem; tohoto uvádí děkan hradištský /Kn. Konfirmační I, 15/. Gothard uvádí poté kněze do Přáslavic a do Nudvojovic r. 1357 – 8 /de Przeperz I 19,100/

R. 1360 9. listopadu podací páni přepeřští Jindřich z Libenice, Mikuláš, Jan Cykhorn, Zdeněk řeč. Rzezhnik, Zdeněk syn Reichlinův z P. svolují, aby kněz Gothard změnil své místo s farářem soboteckým Janem Prudotou; tohoto uvádí farář Nudvojovský /Kn. Konfirmační I,135-136/.

R. 1377 plebán přepeřský /de Pzyperz/ Jan Prudota má neznámou při s Janem řeč. Cykhorn. / Zlomek offic. akt. arcibisk.; Tadra, Soudní akta konsistoře praž. VII, 185,187/

R. 1387 1. března předložil v konsistoři pražské přepeřský plebán Prudota list /stvrzený pečetěmi děkana turnovského Mikuláše, plebána v Chocnějovicích, plebána v Turnově Jana a plebána nudvojovského Kunše/ jimž panoš Vražek odtudž prodal jistým lidem pozemky právem zákupným, z nichž desátky plynuly kostelu, i platili je z lásky už předchůdci Vražkovi a Vražek sám farářům dřívějším i Prudotovi ... pokud výnos stačil. Nyní však vykoupil Vražek tyto desátky, dav za ně hotově knězi 10 kop gr. praž. pro kostel. Plebán za to bude povinen za spásu Vražkovy duše jeho předků i potomků čísti o suchých dnech vigilie o 9 lekcích a mši za mrtvé a tak i jeho nástupci..

Paní Markéta vdova po Janovi z Přepeř dala hotově rovněž 10 kop, aby za to za ně sloužena mše svaté za mrtvé co rok v den, který si plebán obral.

Kněz dále předložil i výpověď mezi svými předchůdcem knězem Janem řečeným Kotel a Zdenkem, aby faře platil desátky: 2 snopy pšenice, 2 žita, 1 hrachu, 1 ječmene, jak vypověděli rozsudní Jan z Rovně Čelák, plebán libošovický a Jan řečený Střechovec.

R. 1394 zemřel plebán Prudota, který spravoval přeprřskou farnost 34 let. Zdá se, že pozvedl farnost na velkou výši, neboť byla jednou z nejbohatších v kraji. Na jeho místo byli 4 uchazeči. Konečně dosazen za plebána Jan z Popovic.

Po roce 1371 statky přepeřské byly zčásti odprodány k Rohozci, Pěnčínu, a Čtveřínu a že k tomu dílu, jež připadl k Rohozci již přináleželo i právo podací. Fohozec držel tehdy Markwart z Vartemberka a z Kosti, jenž však potom pro vzpouru zbaven zboží a Rohozce ujal se král. Markwart zemřel ve vězení r. 1392. Paní Kateřina však podržela své věno, na něž královská konfiskace nesáhla.

1397 Petr v Přepeřích se hlásí po zem. Mikuláši Kotkovi z Lažan.

1398 svěcen na kněze Petr, Janův syn z Přepeř.

1407 svěcen na kněze Petr, Václavův syn z Přepeř.

1413 zemřel v Přepeřích děkan turnovský, plebán na Hruštici.

1417 Jan /mladší/ z Michalovic /na Rohozci/ svoluje, aby Jan plebán přepeřský a Valentýn plebán skalický směnili svá oboočí.

1423 – 21. října: plebán Tomáš v Přepeřích má soud s Vítem, knězem v Týništi. viděti z toho, že ještě toho roku byla fara přepeřská katolickou.

Nejspíš r. 1424 při příchodu Žižkově do Turnovska, kněz uprchl.

1435 plebán přepeřský Tomáš je kanovníkem kapituly prašské, sídlící tehdy v Žitavě.

Poté byli tu kněží husitští, až koncem XV. věku fara osiřela.

Ještě v XV. století zboží přepeřské bylo rozděleno. Vedle dílu rohozeckého se dostal i díl k panství maloskalskému a teprve r. 1538 koupí od Jana z vartemberka r. 1538 spojen s Rohozcem. /z Vartemberka/.

Konfiskací 1547 se zboří Rohozecké dostalo králi, r. 1555 je koupil Adam z Vartmberka zpět.

R. 1545 – 1557 se staví druhá část chrámu, současně byla na pravé straně hřbitova v rohu dřevěná zvonice pro tři zvony a chrám byl prodloužen asi o polovinu dnešní chrámové lodi.

R. 1565 rozdělením zboží z bývalého Rohozecka a Skalska vznikla 4 panství nová, mezi nimi i díl přepeřský; ten ujal Jan z Vartmberka a záhy své zboží zastavil, nejdříve své choti Kryseldě z Dubé, po té Petrovi Chotkovi z Vojnína a Jiřímu ze Žďáru. Po Petrovi zdědila práva Jana z Vojníma s manželem Jižím Brozánským z Vřesovic. Když zemřel Jan r. 1571, kryselda ujala dědictví, ale r. 1572 odstoupila je Vřesovcovi. S ním se začal soudit Karel z Vartemberka na Fohozci a Svijanech a vskutku r. 1578 Přepeřského vysoudil.

Vedle statku panského trvaly ještě v XVI. stol. v Přepeřích dvorce s v o b o d n i c k é. Někdy okolo r. 1400 postoupila totiž Dorota z Přepeř dvůr Havlovi Soulehlovi z Přepeř. R. 1454 dal si vnuk Havlův Jan Soulehle z Přepeř obnoviti tento zápis v deskách zemských.

Od časů, kdy fara přepeřská zanikla /2. pol. XV. stol./ chrám spolu s kostelíčkem v Nudvojovicích příslušel pod správu nejbližšího faráře, totiž děkana turnovského. Nejdříve husitští kněží, později novoutrakvističtí sem chodili. R. 1663 svědčí 82 letý Mik. Lichvice a víc než 70 letý Václav Rosa, že v dětství svém „ministovali v Přepeřích kněžím luteriánským biskupského svěcení“.

Farář sem chodil jednou za čtyři neděle, pak o sv. Markétě a o sv. Jakubu na pouť. Tento řád se zachovával i v době pobělohorské, jenže kostel filiální k faře všeňské, ač také neobsazené.

Když však umřel nástupce Abrechta z Valdštejna, Maxmilán z Valdštejna r. 1654 a zboží se dělilo mezi jeho syny – Svijansko mladší Karel Ferdinand /zemřel 1702/, starší Ferdinand Arnošt dostal Skály a Turnov a umřel brzo po otci r. 1656. Karel pak nechtěje, aby jeho kolátoru spravoval kněz cizí kolátory, počal spor se vdovou po bratrovi Marií Eleonorou, tvrdě, že administratura přepeřská přísluší faráři všeňskému pod jeho právem podacím, jímž tehdy farář v Mnichově Hradišti. Hraběnka se bránila, dovozujíc své právo dávným obyčejem. Konsistorní komise, vikář mladoboleslavský Edmund Havlík a advokát Jan Fridrich ryt. Plankner přijeli v dubnu 1663 na Svijany , povolali děkana turnovského a staré pamětníky vvyslíchali a dle svědectví sepsali. Uznali, že dosavadní řád svědčí ve prospěch děkana turnovského, ale že toto spojení bylo prospěšno jen potud, pokud Svijansko a turnov byli pod jedinou vrchností, nyní že by snadno vznikaly nesnáze a škody. Konsistoř tudíž rozhodla, aby chrám přepeřský spojen byl se Všení a Loukovem. Hraběnka protestovala, ukazujíc i na vzdálenost od Hradiště i Loukova /kde ještě fary nebylo/, také farář hradištský neměl mnoho radosti, ježto se za to měl vzdáti bližšího chrámu loukovského. Ještě r. 1666 děkan turnovský žádá o navrácení Přepeř, ale v konsistoři již bylo rozhodnuto.

31. prosince 1665 ustanoveny články smlouvy, a třeba se hraběnka poddati hned nemínila, děkan turnovský obročí toto ztratil.

Od r. 1663 jezdí sem farář hradištský, od zřízení fary v Loukově kněz odtud. R. 1689 přivtělen pak chrám ke Všeni /kněz dojížděl sem nejvýše jednou za měsíc/ jehož filiálkou zůstal až do časů nejnovějších.

Z let vlády frydlantské není o faře pamětí, až teprve po r. 1635, kdy se počínají zachovaná registra zádušní. Duchovní správce potomní viz mezi faráři turnovskými. R. 1662, v čas pře, jezdí sem jezuité z Jičína a v létech 1663 – 1665 hradištský Jan Aug. Drahoňovský, jejž zastupují někdy františkáni z Turnova. Od r. 1665 Matěj František Wirth, 1682 mnich. Heys, též zastupováni františkány. R. 1689 prvofarář všeňský Pavel Kristián Čupík, nejspíše syn svijanského purkrabího, do r. 1715.

Za těchto kněží všude obnovena víra katolická, Ještě pak r. 1671 udáni Adam Žák se synem Danielem, že zanedbali zpověď, vdova Slavíkova a dva pohůnci. Platili pikuty za to po 24 kr.

V letech švédské války pravidelná bohoslužba pomíjela. Za to koncem století bohoslužebních dní přibylo nad starou míru.

Po prvé r. 1657 zapsáno jest i odpolední kázání o nešporách / za to kazatel měl jen svačinu/. Ke zpovědi v čas velikonoční farář přibral si kaplana někdy i franiškány turnovské k výpomoci /za to měli jen oběd a večeři/.

V prvních dobách nebylo v Přepeřích ani náčiní bohoslužebného, ani osob k obsluze, vozil tedy děkan z Turnova varhaníka, zvoníka i ministranty, kteří byli za tyto služby honorování. Regál nebo varhánky nosili vždy z Turnova /začež brali nosiči vždy 8 gr. 7p./ a to trvalo až do r. 1660, kdy způsobili si přepeřští varhany domácí. Zpěváci a muzikanti z Turnova byli na zpěv umělý, a tak i jejich nástupci z fary loukovské a všeňské.

R. 1661 pozvali kantora z Vlastihořic na pašije v květnou neděli /dali mu 25 gr. 5p./ .

R. 1638 spokojili se přepeřští pro „sprostné“ zpívání kantorem domácím ze vsi. Jsou to: r. 1638 – 1641 Jiří Petrnoušek, r. 1643 – 1656 Jan Hlavan.

Již r. 1644 připomíná se při kostele Kolátorní škola místní a prvním učitelem byl varhaník Jiří Petrnoušek, přepeřský občan a po něm Jan Hlavan /Hlaváč?/. Učilo se tehdy na faře, protože kněz zde nebyl. Docházka do školy nebyla povinná. Škola byla zřízena pro celou farnost, tj. pro obce: Přepeře, Příšovice, Čtveřín, Doubí, Lažany a Ohrazenice.

Dvakrát jen záduší dostalo peníze za hrob v kostele: r. 1659 p. Mik. Leder /víc o něm není známo/ dal pochovati tam svou choť a r. 1660 pohřben tam sám. Platilo se za to 4k. 17 gr. 1p. Od vyboření a opět vydláždění dlaždičkami v tom místě dostal zedník 25gr. 5p. Příjem r. 1633 byl na hotovosti v minci lehké a neberné 20k. 7gr. 5p. Příjem v dobách obyčejných byl kolem 300k., ale klesá za časů zlých v létech vojny r. 1635 – 1647 až pod 30k. Za rok 1634 „právě v čas vpádu nepřítele do země krajem tím a v čas partají lidu obojího, jak neprátlelského, tak JMC vojenského pobráno, co s truhlicí zádušní v kostele bylo zazděno, totiž kalich stříbrný pozlacený, měděný, vornát aksamitový, komře dvě, peněz mince lehké 20k, 7gr. 5.“.

Všelikých vydání nalezneme po různu: r. 1660 dali almužny 8gr. 4p. na pohořelý chrám „Loudnický“, r. 1671 na pohor. Chřám v Neudorfu 10gr.., P.P. františkánům do Jeruzalema 3zl. /1677/.

Chrám svatého Jakuba se lišil v XVII stol. od nynějšího, že byl o 2/5 k západu kratší a neměl žádné věže. Hřbitov byl o něco menší, ostíněn lípami /snad topoly/. R. 1659 vyvrátila se jedna z nich od větru tak veliká, že uvízla na střeše chrámové a dost práce dalo, nežli ji zvedli, aby nebylo škody větší. Mimo chrám připomínají se na hřbitově zvonice, sínec, kapla, sakristie a komora zádušní. Hřbitovní ohrada byla zděná, vápnem obmetaná, svrchu však vezděny dřevěné krákorce, na nich lati a stříška šindelová. Zeď kolikrát opravovali. Vchod byl zděná brána, štukami obložená, nahoře vížka šindelem obitá. Vrata měla dubový prah, tesané sloupy, otvírala se na čepech Vápno kupovali z ‚Tatobit, dřber po 12kr., šindel vozili z lesů Rádelských. Na dveřích visutý zámek koupili r. 1658 za 7gr. 4p. Kde byla stodola zádušní, nelze udati. Vojáci ji zkazili, tudíž r. 1647 ji podruboval Jan Náhlovský mlynář, pobil hombalky i latí a na ně 4 kopy šindele, krom toho vypošili na střechu 40 kop došků, koupili zámek visutý, klíč, petlici. R. 1666 opět Jiří Náhlovský, podruboval, udělal vplotně, ty pak mazač vymazal a mlat spravil. Z náčiní jmenují se jen řešeta, husté a ouhrabeční /obě r. 1647 za 6gr./ jez pak skoro ročně kupovali znova.

Kostnice podezděná, svrchu roubená, svory vyztužená, r. 1659 důkladně obnovena. Turnovský vodák pobil lati a šindele 32 kop, měla makovici plechem pobitou a kříž na ní, jež 1681 obnovili.

Sínec /nyní zděný/ stavěl r. 1667 – 1669 mlynář Náhlovský z trámů za 6zl. Nevíme od koho. V sínci stály dvě lavičky.

V pravo u zdi hřbitovní stála zvonice roubená, nejspíš podobná vlastibořické, dole osmiboká, mohutné jehlanovité střechy, pobyté šindelem. Svrchu čtyřboká, prkny opažená, otevřená, zavřitá prkennými okenicemi, přidrženými háky. Svrchu střecha obitá plechem.

Zvony visely uvnitř tři: hrubý, prostřední a malý, tento z r. 1514 neznámého díla /přelit 1839/, druhý hrubý, zachovaný, lil r. 1566 Petr v Ml. Boleslavi. Třetí, rovněž neznámé práce dali přepeřští r. 1648 přelíti v dubě Č. zvonaři Donátovi, jenž tehdy Dubu nové zvony dělal. Umluvili přelití za 96k. /54k. hotově dali/, za vosk a tři libri konopí na formu dali 1k. 51gr. 3p., Dubským od peci 2k. 10kr. , dovoz, kovářská práce i tesařské 11k. 42gr. 6p. Zvon vážil 61 centů 31 liber, útraty s ním vyšly na 120k. zhlaví obarvili černě, železa červeně. Zvon tento však již r. 1688 přelívali boleslavský zvonař, přidav 10 centů 40 liber, útrata sečtena na 282 zl. K tomu od svěcení v Turnově 24 zl. Když ho upevnili, hrozil utržením, bylo tedy třeba jej spustiti, malý zvon jinam umístiti, znovu vytáhnouti a upevniti výše. Kovářské práce, zděře, zhlaví, šrouby, srdce, opakují se často. I tento zvon je dnes nahrazen novým.

Čtvrtý, v santusník – je nejvzácnější, dávné německé legendy, ještě z časů předhusitských. /spik k mazání čepů kupuje se ročně

1 – 4 žejdlíky po 6 – 10 gr./

Kapla se určuje r. 1665, kdy jí zedník na hladko obmetá a bílí na straně při kůru. 1653 vybíjejí nad ní šindel, 1661 dělá se do ní táfle 4 lokty dlouhá. Snad rozumí se jí budova sakristie /o ní řeč teprve 1680/ a v ní byl sklep /klenutí/ jejž r. 1660 spolu s kůrem dláždí.

Snad u ní či nad ní byla komora zádušní /1646/, laťové střechy a z došků. Nelze ani místa ani účele jejího určiti.

Chrámové pilíře kryty byly kůrkami /1680 koupeno 200 za 1zl. 12gr./. Střecha dřevěná, šindelem krytá /často znova a znova/ v průčelí majíc lomenici, jejíž hranole r. 1690 barvili červeně. V jejím vrchu v hambalkách čněl kříž. Nad presbyteří seděla jako dnes dřevěná věž osmiboká, prkny zapažená, šindelem a plechy obitá, na ní kříž. R. 1684 tesař a plechař dělali jí znova a svrchu dána báň kovová /za 43 zl/ cínová od kotláře v Turnově a obarvená, zámečník turnovský ukoval kříž /4zl. 30kr./ a malíř odtudž pozlatil /7zl. 48kr./, po kraji střechy zavěšeny byly žlaby z celých borovic. Okna z koleček prohlédacích v dřevěných rámečkách upevněna pruty železnými, aby se od větrů nepohybovala. Dvéře do chrámu nemají už všech ostění původních. V nich byl zámek zapaditý /1643 z Turnova za 41 gr. 1p./. Vnitř kostela byl vybílen, podlaha kryta dlaždičkami. Často se spravují. Stolice v lodi r. 1652 dělal Adam mlynář, r. 1680 opět zhotoveno 16 dlouhých /po 1zl.14.kr./ a 12 kratších /1zl. 10kr./, dlažky pod nimi vybrány a stolice v jedno zapaženy. R. 1782 přidělali ještě jednu u oltáře. Byly obarveny. O kazatelnici není zmínky, o křtitelnici jen r. 1655, kdy Šimon Benátský z Turnova dělal na ní nynější příkrov dřevěný.

Kůr od lodi oddělen byl mříží, „kde komunikanti k přijímání velebné svátosti přiklekati mají“ dělal ji i táfloval svrchu r. 1664 Šimon Benátský, pražce pod ní Jiří Náhlovský.

Oltáře jmenují se tři. R. 1674 truhlář podolský Václav Malý zhotovil za 45 zl. Novou archu, po stranách udělal a obarvil ciráty za 3zl., Martin, malíř z České Kamenice za 65 zl. Archu maloval, zlatil a stříbřil. Později Dan Benátský z Turnova dělá za 40zl. Ciráty u voltáře velkýho, na němž jsou dva statuty sv. apoštolů.

R. 1664 Petr zedník malý oltáříček boří a jinde staví nový.

R. 1673 Dan Benátský maluje a barví archu na malém oltáříčku pod kruchtou za 2zl. 20kr.

(Až potud dle studií Dr. Prof. J. V. Šimáka)

Následující zprávy dle staré kroniky obecní – kronikář říd. Učitel a varhaník v Přepeřích František Tvaroh a moje paměti (p. František Pluhař z Přepeř)

Třetí část kostela byla dokončena r. 1873 a byla prodloužena o druhou polovinu chrámové lodi a zakončena 35m vysokou věží, která má základy hluboké 7m. Náklad na tuto stavbu činil 30.000 zlatých. Nákres provedl a dohlížel architekt Bruvot a stavbu prováděl stavitel Václav Karnold, oba ze Sychrova. Při přestavbě byla nalezena v sínci pískovcová deska, jako dlažební kámen, byla zasazena nad dveře sákristie, jsou na ní erby Adama z Vartenberka a Sibyly hr. Šlikovy, jeho choti, s letopočtem 1.5.4.5. Hřbitov byl částečně rozšířen směrem východním na pozemku č.p. 21. Současně byl urovnán terén na návsi před kostelem a byl vysázen kaštany, t.j. nynější park. Zde v dávných dobách byl uprostřed obce rybník, kde se koupala prasata a husy místních hospodářů.

Zvony na věži byly tři a nesly jména: „Jan, Barbora a Jakub“ Za první svět. Války byly dva z nich rekvírovány, na věži rozbity a severní okenicí házeny dolů. Také zvonek na malé věži měl být odebrán, ale zásahem prof. Šimáka, který zjistil, že tento zvon má velkou historickou cenu, byl znovu zavěšen. Na věži zůstal pouze jeden zvon, ten nejtěžší „Barbora“, který nese dva nápisy:

2. Letha panie MDVXVI tento zwon slit gest keczti a kchále Pánv Bohv Wssemohvcimv a kzalozeni swate Barbori od Petra wmladem Boleslawy

Na jižním portálu na pravém lomeném kvádříku vryto: Z WELIKEO BORV a níž kamenická značka.

Nad severním vchodem barokně stylizovaný z kamene tesaný erb Valdštejnský.

Nad západním schodištěm je zazděn erb Rohanů.

Na půdě kostela je možno podle klenby rozeznat její stáří. Tak klenba nad presbyteriem je nejstarší a odpovídá svému původu. Novější jest první část klenby nad chrámovou lodí z r. 1557 a třetí část směrem západním jest právě novější zednické umělecké práce.

Žebra klenby v presbyteriu přechází v jediné hroty, které končí podloženou deskou a nyní basreliefy. Vpravo poprsí dvou mužů bezvousých, silných rtů, v šatě a ohrnutým límcem, první nese na hlavě vysokou hladkou čepici odstávajícího kraje,druhý fantastickou přilbu, do závitu kovanou. Nalevo poprsí řeholníka vyholené tonsury, v širokém okrouhlém límci; proti němu hledí hoch vlasů krátce přistřižených v řasné plandě. Oba reliefy jsou polychromovány.

Průsečný střed klenbového pole nese okrouhlý svorník, v němž vytesané jest výrazně hlava mladého muže, bezvousého, krátké kštice, v baretu. Druhý svorník zdoben jest plochým reliéfem korunované hlavy o plné bradě, vlasů přistřižených na způsob pačesů, silného orlího nosu a nápadného rtu (Maxmilián II., Ferdinand I. ??).

Na jižní zdi na svazku žeber vytesána jest deska a na ní letopočet 1557, doby to asi dokončení přístavby chrámu.

Hlavní oltář je složité dílo truhlářské a řezbářské, přepychového baroku z konce XVII věku, uprostřed oltáře zaujímá obraz sv. Jakuba od J.L. Bernarda, v rozích ve výklencích stojí řezané sochy barokní sv. Vojtěcha a sv. Václava. Nahoře jest ve štítě oválný obraz Matky Boží. Nad středními sloupky 2 sochy: sv. Barbora a sv. Kateřina. Níže ve výklencích stojí sochy sv. Jana Křtitele vpravo a vlevo sv. Víta. Nad štítem branky nalevo socha sv. Jana Nepomuckého, napravo sv. Josefa. Na dveřích malba sv. Petra a sv. Pavla.

Pravý boční oltář sv. Kateřiny (rovněž od Bernarda) a levý boční oltář P. Marie z Lourdes (zde dříve býval obraz 14 sv. pomocníků visící nyní v presbyteriu). Na kazatelně najdeme naivním způsobem vyvedeny symboly sv. evangelistů. Bohatě zdobená jest křtitelnice ze XVI. stol. příkrov na křtitelnici dělal jak již uvedeno r. 1655 Šimon Benátský z Turnova.

Jak jsem již uvedl, v první svět. Válce byly odebrány zvon pro válečné účely.

Po první světové válce přichází na faru P. děkan Dlouhý, který za 7letou činnost v Přepeřích prokázal farnosti mnoho dobrých skutků.

V kostele pořídil dlouhý koberec, dále betlém umělecké hodnoty, který vyřezával p. Bušek ze Sychrova. Za něho bylo pořízeno v kostele el. Osvětlení, které instaloval a zároveň daroval pan Štěpán Tyrichtr, bratr pana arciděkana Jana Tyrichtra, působícího v Přepeřích mnoho let. Pan děkan dlouhý měl velkou knihovnu, kterou daroval faře. V době, když byla fara bez kněze, byly obydlena a knihovna odvezena do Turnovského muzea, kde se až dosud nachází v bývalé okresní věznici. Při zakládání církve československé zažil pan děkan Dlouhý těžké chvíle při zabírání fary (viz ob. kron.)

Asi v r. 1932 je správcem přepeřské farnosti pan děkan Janeček, který je velice agilní a za jeho působení v Přepeřích dává chrámu novou fasádu, opravuje střechu a z věže, kde omítka často opadávala, nechává ji okopat a zdivo její zůstává bez omítky. Na věž pořídil dva nové zvony, které byly slavnostně posvěceny a zavěšeny. Přichází 2. svět. Válka a tyto nové dva zvony jsou opět rekvírovány. Byly kladkou spuštěny a v celku západní okenicí a ještě před jejich odvozem přichází jejich pořizovatel pan děkan Janeček, zvony políbil a bez slova odchází. Takové bylo rozloučení za účasti mnoha občanů se zvony, které byly velkým nákladem pořízeny a sloužily jen několik málo let svému účelu. Pan děkan Janeček zemřel r. 1943 a je pochován na turnovském hřbitově.

V r. 1947 dojížděl do Přepeř turnovský kaplan P. Josef Jech, který se stal zakladatelem chrám. Sboru a jako milovník zpěvu sám osobně 30ti členný sbor nacvičuje. Bohužel tato radost všech členů sboru nebyla dlouhá, neboť zakladatel byl za dva roky přeložen na jinou vzdálenou farnost.

V r. 1968 chrám. Sbor ze sbírky mezi svými členy a příslušníky farnosti kteří dobrovolně přinášejí příspěvek na opravu varhan a měchu, který je opatřen elektrický ventilátorem nákladem 6.000,-- Kčs.

Jelikož farnost neměla stálého hospodáře a kněží se často střídají, dojíždějí buď z Turnova nebo z Vlastibořic, budova chrámu chátrá. Nejvíce postižena byla střecha. Krytina opadávala, v čas dešťů pršelo na oltáře, zničena byla malba v chrámu, klenba byla místy promočena a trámy hnily. V této těžké situaci dostává konečně naše farnost stálého kněze. Koncem r. 1986 přichází do Přepeř P. Jan Heryán, který s velkou pílí a s velkým pochopením přesvědčuje nadřízené úřady a památkový ústav v Praze o kritické situaci našeho chrámu, jakož i věže, která měla shnilé trámy a byla nachýlena o 40 cm směrem západním, kde je vozovka a pohostinství. Současně upozornil, že chrám je po stránce historické zařazen do II. třídy.

Po velkém vypětí podařilo se panu faráři Heryánovi přesvědčiti

patřičné úřady a získati patřičný obnos na opravu. Po 2 letech byl chrám opraven, dostal novou střechu s eternitovou krytinou a věže jsou pokryty měděným plechem, kterého bylo spotřebováno 200kg. Náklad na opravu činil téměř 1 milion korun čs.

Za záchranu našeho chrámu je vděčna celá farnost P. Janu Heryánovi, který s velkou obětavostí zachránil nejstarší historickou památku. Náš chrám, který již 620 let dominuje naší obci, je pamětníkem mnoha historických události. V jeho zdech bylo požehnáno mnoha manželským svazkům a mnohé slzy byly prolité při loučení se svými bližními. Sem pospíchali věřící pro útěchu i posilu, když byli životem unaveni.

Končím své vypravování o historii našeho chrámu s přáním, aby zvony jeho po další staletí do širého okolí hlásaly:

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

1 Miscelanea = rozmanitosti, neboli – spisy rozličného obsahu snesené v jednu knihu

2 Plebánie ´venkovská farnost